Marek Ztracený - S autismem jsem se setkal několikrát

Nove-cd_matek

Stal ses patronem organizace APLA Asociace pomáhající lidem s autismem.

Proč právě autismus?

To bylo vážně zajímavé a ačkoliv jsem člověk, který se spíš drží reality a nejsem ten typ, který věří na znamení, musím uznat, že tady něco mezi nebem a zemí zafungovalo. Celé to začalo tím, že jsem dostal moc hezký dopis od jedné mladé maminky, která mi psala, že jejího devítiletého syna Toma uklidňuje moje písnička. Popisovala mi, že Tom je hyperaktivní dítě s mírnou formou autismu a v podstatě se nedá zklidnit a nic na něj nezabírá. Když prý uslyšel v rádiu písničku „Něco končí“, tak se do ní zaposlouchal, což u něj nebylo obvyklé, protože do té doby se u nich doma směla poslouchat jenom jedna dětská písnička o pejskovi, ze které šla rodině už hlava kolem. Jeho maminka samozřejmě netušila, zda to bude fungovat i příště, ale zkusila to. Koupila cédéčko a zabralo. Tom knokautoval stokrát ohranou písničku a přesedlal na „Něco končí“ a to mě vážně nesmírně těší. I když si nejsem jistý, jak to nese jeho rodina, protože ji prý poslouchá pořád dokola.

Nebylo to ale poprvé, co jsem slyšel o autismu, protože můj kamarád má dvě děti s touhle diagnózou a já před ním a jeho ženou vážně smekám, takže když jsem dostal nabídku, stát se patronem organizace APLA, neváhal jsem ani minutu a rád to přijal. Jsi dost mladý a ke všemu rocker, spíš bych tě viděla bavit se po klubech, než se věnovat charitativním projektům. Tak nevím, jestli to má být lichotka nebo naopakJ).

Nejsem žádný Mirek Dušín, ale nějakou dobu jsem si říkal, že bych měl udělat něco pro druhé. I když se to asi neříká nahlas, musím přiznat, že jsem měl v životě štěstí. Podařilo se mi splnit si svůj sen a stát se muzikantem, moje písničky lidi poslouchají a chodí na koncerty, za což jsem hrozně vděčný.

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, v čem by moje pomoc měla spočívat, ale napadlo mě to, až když jsem dělal rozhovor pro jeden časopis a teď musím přiznat, že to bylo s tebou. Chlubila ses, jak jsi obrátila celý svůj život naruby, protože ses stala jednou z vítězek projektu Rok jinak, který pořádá Nadace Vodafone a díky tomu přecházíš na rok z postu redaktorky do neziskovky a budeš pracovat pro Asociaci, která pomáhá lidem s autismem. Takže jsme zase u autismu, což bylo právě to další zvláštní znamení.

Hned jsem si vzpomněl na Toma a na svého kamaráda a napadlo mě, že třeba tady bych mohl být něčím prospěšný. Slovo dalo slovo a brzy jsme se dohodli i s paní ředitelkou Magdalenou Čáslavskou, že bych se mohl stát patronem organizace APLA. Doufám, že zde budu užitečný a také že si Tom časem poslechne třeba i jinou moji písničku než jen tu jednu. A pomáhat a bavit se, to se pochopitelně nevylučujeJ)

Skládáš si texty pořád sám nebo už to někdo dělá za tebe?

Skládám jen já. Nechci zpívat písničky, co mi někdo složí na kšeft a nemít k nim žádný vztah. Píšu co zažiju, neumím v textech lhát. Teď ale udělám jednu výjimku. V rámci několika charitativních projektů pro organizaci APLA se budu podílet i na akci Ztracená písnička. Jedná se o soutěž, ve které se mohou projevit amatérští textaři a byli bychom moc rádi, kdyby se také zapojili lidé s Aspergerovým syndromem. Všichni budou soutěžit o nejlepší text, který zhudebním a zazpívám. Novou písničku poprvé představíme na letním festivalu a jsem hrozně zvědavý, jaké texty budou soutěžící posílat. Účastnit se může úplně každý, kdo není profík.

Takže vzkaz všem: nenechávejte svoje texty v šuplíku a posílejte je na: www.ztracenapisnicka.cz, protože můžete dát o sobě vědět a také vyhrát hodnotné ceny. (pozn. stránky budou funkční od konce února 2011, kdy také vypukne soutěž, brzy se dozvíte více informací).

Profil Marka Ztraceného: Asi není nikdo, kdo by neznal hit Marka Ztraceného „Ztrácíš“. A I když se nikdy neúčastnil žádné hudební soutěže, která by ho vystřelila na vrchol, dostal se na něj sám. Jeho hity se hrají každou chvíli v rádiu a také se stal Objevem roku při vyhlašování Českého slavíka za rok 2009. Šestadvacetiletý skladatel, zpěvák a pianista hraje na sedm hudebních nástrojů a skladbu vystudoval na konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Své písně vypiloval během hraní po hotelových barech, ale jak sám říká: „Je třeba posunout se o stupeň dál.“

Autor: Simona Votyová, celý rozhovor Vám v únoru přinese časopis Perfect Woman

Eva Honková | 21. 05. 2013

zpět na kategorii Rozhovory se známými osobnostmi

Diskuze