DESATERO PRO KOMUNIKACI S PACIENTY S PORUCHOU AUTISTICKÉHO SPEKTRA

Autism

V listopadu 2011 se uskutečnilo přednáškové fórum pro lékaře a pracovníky ve zdravotnictví na téma "Jak pracovat s pacientem s autismem". Součástí tohoto fóra bylo i předložení a připomínkování "Desatera nejdůležitějších zásad pro komunikaci s pacienty s poruchami autistického spektra". Problémy v komunikaci s osobami se zdravotním postižením se pokouší od roku 2006 řešit Národní rada osob se zdravotním postižením ČR svým projektem tzv. "DESATER KOMUNIKACE" pro základní typy zdravotního postižení. Doplnění těchto desater o pravidla pro komunikaci s lidmi s autismem iniciovala již před časem Ing.Milena Němcová se spolupracovníky. Jsme rádi, že se nám tento proces nyní podařilo společnými silami dokončit a po jeho schválení NRZP zařadila "Desatero pro komunikaci s pacienty s poruchou autistického spektra" mezi svá Desatera komunikace pro základní typy zdravotního postižení.

Plný text zmiňovaného desatera najdete kromě webu NRZP i v následujícím textu. V přílohách ke stažení najdete také naši tiskovou zprávu, která byla rozeslána médiím a zveřejněna. 


DESATERO PRO KOMUNIKACI S PACIENTY S PORUCHOU AUTISTISCKÉHO SPEKTRA:

  1. Autismus není patrný na první pohled, pozná se až podle nestandardního chování pacienta, které je potřeba tolerovat. Ačkoli se může na první pohled zdát, že je pacient rozmazlený, zlobivý či vzpurný, ve skutečnosti má jen  nepřekonatelný strach z neznámého prostředí a z nové situace.
  2. Důležitá je spolupráce s tlumočníkem, který pacienta s autismem vždy doprovází. Právě ten zná    všechny důležité informace o konkrétním pacientovi, proto je dobré jeho rady a doporučení vhodného jednání s pacientem respektovat.
  3. Jednoduchá uklidňující sdělení v krátkých větách jsou tou nejlepší formou slovní komunikace.
  4. Je běžné, že pacienti s autismem jsou smyslově přecitlivělí. Proto je třeba se připravit na   zvýšenou citlivost na zvuky, tóny, světlo, pachy či dotek neznámé osoby.
  5. Při lékařském vyšetření je vhodné objednat pacienta na konkrétní čas. Nejlepší je zvát pacienta s PAS na úplném začátku či konci ordinačních hodin, kdy je v čekárně jen minimum lidí a vždy ho brát přednostně před ostatními pacienty.
  6. Je třeba tolerovat pacientův odmítavý přístup k lékařskému vyšetření. Snaha zlomit tento negativismus není vhodná a většinou situaci jen zhorší.
  7. Při všech vyšetřeních a úkonech je nezbytná přítomnost doprovodu. Ten je v dané situaci jeho jedinou jistotou, oporou i tlumočníkem s okolím.
  8. K úspěšnému lékařskému ošetření není vždy potřeba narkóza. Je dobré zvážit, zda k použití tlumících prostředků neexistuje jednodušší a méně radikální alternativa.
  9. Je vhodné zvážit, zda jsou všechna vyšetření nezbytně nutná. Na některých tradičních lékařských postupech není potřeba vždy trvat.
  10. Hospitalizace pacienta by také měla být důkladně zvážena. Pokud je nezbytná, je velice vhodné absolvovat pobyt v nemocnici s rodičem či jinou blízkou osobou, na kterou je pacient vázán. Je to dobré nejen pro pacienta, ale i pro ošetřující personál. 
Eva Honková | 20. 05. 2013

zpět na kategorii Zdravotnictví

Diskuze