17. ROZHOVOR s Mgr. Karolinou Antlovou – moderátorkou rádia Petrov

Ka
  • Karolino, prozraď nám něco o sobě ?

Pro mě je to úplně ta nejtěžší otázka, kterou můžu dostat. Sebe sama člověk nevidí úplně dobře, často sami sobě rozumíme méně než druhým a popsat sám sebe je těžký úkol. Co tedy o sobě říci, aby to bylo výstižné a pravdivé? Oblastí mého profesního zaměření je slovo. Vyslovené i psané, v moderování, redakční činnosti, v seminářích rétoriky, hlasových školeních a také v rozhovorech. Slovo vzniká z myšlenky, proto není jedno, o čem přemýšlíme, proto není jedno, co říkáme. Není jedno, jaké naše slovo je. Vše má následek. Naše myšlenka, naše slovo. Slovo přechází ve skutky. A jaké chceme konat skutky? Slovo je vyslovení mého nitra i pojmenování nějaké skutečnosti, kterou vnímám. Jsem zodpovědná za to, co o té skutečnosti vypovím. A začíná to už ve chvíli, kdy druhým říkám, kdo jsem (myšlenkou, slovy, skutky). Není jedno, co vyslovím. U ničeho. A jak se tak dívám, tak už vlastně nejsme tak daleko od autismu. Tedy oblasti, kterou se Modrá beruška zabývá. Slovo, porozumění slovu, porozumění někomu, kdo neužívá stejné výrazové prostředky jako já, ale používá jiné... Patří to k moderování nebo k autismu? Myslím, že já i Modrá beruška se zabýváme dosti podobnou oblastí.

  • Myslíš si, že se povědomí a porozumění ohledně problematiky autismu zlepšilo ?

Zlepšilo se vnímání, že autismus existuje. To rozhodně. Nevím ale, zda se zlepšilo vnímání souvislostí. Nikoho dnes asi nenapadne nějak zvláště řešit, že se o autismu mluví. Ale otázkou je, co to v nás vzbuzuje, když se o tom mluví? Nemám u sebe žádné statistiky, výzkumy veřejného mínění. Můžu tedy říci jen svou zkušenost či pocit, který vnímám ve svém okolí. Z mého vnímání je to tak, že stále převládá jistý ostych. Ve smyslu pozor, to je závažné téma, to nám narušuje naši představu o pohodě, normalitě apod.. Každý se obecně na nemoc nebo životní situace díváme jinak.  Já se velmi často v této souvislosti sama sebe ptám, co mám uvidět? Co mám pochopit? Kam mám pokročit? Co mi to říká o mně samotné? Autismus se dotýká porozumění. To nás přeci všechny spojuje. Porozumět si je velmi těžké. Sobě, druhým, světu. A to nemusíme mít autismus či nějakou poruchu autistického spektra. S porozuměním máme problém úplně všichni.

  • Co plánuješ za vlastní projekty ?

O plánech se moc nemá mluvit, člověk pak má pocit, že už je vše hotovo, a může polevit ve svém snažení. Já dlouhodobě tvořím jeden projekt, který sice pokročil, ale pořád není tam, kde ho chci mítJ A často se za to na sebe zlobímJ Mám webový projekt s rozhovory, reportážemi, dokumenty, jejichž společným mottem je Hvězdy jsou vidět, až když je tma. Radost i smutek, vrcholy i propady, to vše tvoří realitu. A právě na tuto realitu se chci v tomto projektu ptát. Jaká je moje životní cesta, proč jdu právě tudy a kam nebo k čemu podstatnému mě to vede? Co jsem díky své životní cestě uviděl? Věřím, že se v tom všem ukazuje, co máme společného, co nás spojuje. Dnes už jsou hotové stránky Rozhlasový salon.cz, není to tedy tak, že by nebylo nic, nicméně jsem původně myslela, že vše půjde rychleji. A jak jsem už říkala, často se za to na sebe zlobím J Ale teď jsem nedávno četla, že je jedno, jakým jdeme tempem, pořád totiž budeme napřed před těmi, kteří jen stojí na místě.

  • Vedeš semináře rétoriky. Co je u projevu důležité ?

Projev obecně má své zákonitosti. Stojí na fyziologickém základu jako je bránice, dech, svaly, hlasivky, čelist, jazyk, zuby, rty atd.. A stojí i na obsahu. Tedy není jedno, co říkám a jak to říkám. Vše by mělo být v souladu. Forma a obsah. Studentům představuji takové jako by ideální dovednosti moderátora – autorita, spolehlivost a jistota projevu, výslovnost, adekvátní vzhled atd. Vzápětí to ale na konkrétních příkladech zčásti vyvracím. Ukážu moderátora, který mnohé nesplňuje, přesto je skvělý. Proč? Má své vlastní charisma, svou osobnost, která naprosto strhne. Je pak úplně jedno, jestli to „L“ nebo „S“ bylo dobře nebo ne. Vše, co jsem, tvoří můj projev. Myslím, že nejjednodušší pomůckou pro opravdu dobrý projev je, být tady a teď. V přítomném okamžiku. Pak totiž vím, co říkám, dávám správně důraz, vnímám publikum, reaguji na něj apod., zcela přirozeně. Je dobré si uvědomit, kým jsem. Co mě „udělalo“ silným. Co mě „udělalo“ slabým. Uvědomit si, jaké jsou mé myšlenky, slova. A od této své vnitřní pravdivosti se neodchylovat. A to platí stále, ať mluvím soukromě nebo veřejně. Je to samozřejmě ideál, ale i když chybujeme, měli bychom ho mít stále na zřeteli. Nikdy není pozdě „spojit se sami se sebou“ a mít projev ve smyslu biblického Vaše slovo buď ano, ano - ne, ne, co je nad to, je ze zlého" (Mt 5,37). Být jasný a pravdivý. Zkrátka když myslím A, říci A a konat A. Ne jak to často děláme, že myslíme A, řekneme B a vykonáme Z.

  • Co bys vzkázala všem, kteří pečují o dítě nebo dospělého s PAS  nejen v Brně ?

S pokorou a láskou vám všem naslouchám. Naslouchám tomu, co se ve mně odehrává, když vyprávíte své příběhy, když o nich čtu, když mi o vás… o vaší cestě vyprávějí jiní. Naslouchám tomu, co se při tom ve mně děje. Co se díky tomu, ve mně mění. Jaké souvislosti se mi díky tomu odkrývají v mém vlastním životě… na mé vlastní životní cestě. Odpusťte mi, ale víc nevím… 

Děkujeme za rozhovor.

Foto: http://tvorimevidea.cz http://prekonejsamsebe.cz

Eva Honková | 12. 04. 2016

zpět na kategorii Rozhovory

Diskuze