14. ROZHOVOR s panem Leošem Fučíkem nejen o Unii pečujících

F
  • Pane Fučíku, prozraďte nám něco o sobě?

Od roku 1969 pomáhám spolužákům - kamarádům na vozíku. Sem tam je někam odnesu – na zádech na radnici, jindy k rozvodu či k odvodu. Nejčastěji ale pomáhám při srážkách s blbcem. V boji s institucionální slepotou, bezradností a úřední hloupostí, neznalostí a pohodlností. Za ta léta znám téměř všechny paragrafované bariéry, za kterými pomrkává na svět „ouřada“. Od roku 2006 jsem v invalidním důchodu pro těžký diabetes s inzulínovou pumpou. Již přes 20 let pečujeme s manželkou o dceru na vozíku s kongenitální myopatií.  Kdo by se chtěl zasmát při čtení, jak jsem položil kamaráda dystrofika k nohám krajské vojenské odvodní komise a byl pak vyzván, ať si „to“ – tím „to“ mínil soudruh plukovník mého spolužáka Radka - zase rychle odnesu, může kouknout na blog http://www.bilejhavran.blogspot.cz

  • Jste předseda Unie pečujících z.s., jaké cíle si Unie klade?

Unie pečujících je zřejmě jedinou celostátní organizací, která si jako hlavní cíl stanovila definici a obhajobu zájmů neformálních a rodinných pečujících osob a důsledně se tomu věnuje. Byť se to zdá stěží uvěřitelné, pečující osoby a jejich potřeby nejsou u nás naprosto nijak legislativně ukotveni ani definováni, dokonce nepanuje v ústředních orgánech ani shoda na tom, zda téma patří do gesce MPSV nebo MZd. Neexistuje dokonce ani respektovaný název ani pozice pečujících ani příjemců péče.

Tím nejzákladnějším úkolem Unie tedy je změnit pozici oněch 240-300 tisíc pečujících tak, aby přestali být průhlednými duchy a stali se respektovanými partnery naší společnosti, stejně jako je tomu ve všech ostatních evropských a mnoha mimoevropských státech na světě. Unie musí významně přispět k tomu, aby veřejnost pochopila, v čem spočívá práce pečujících. Chceme, aby lidé pochopili, že názor „Ty se máš, bereš 8 – 12 tisíc že párkrát utřeš prdelku; to bych brala také!“ je smutné nepochopení.  Nemluvě o rozhodujícím ekonomickém významu práce pečujících pro státní rozpočet, neboť na institucionální péči srovnatelného rozsahu vynakládá stát 4-9 x vyšší náklady, přičemž rodinná, citová a emoční stránka života postiženého jde stranou.

Unie si klade tedy za cíl přispět k tomu, aby nová legislativa reflektovala právo a potřebu volna a dovolené, umožňovala pečujícím čerpání vlastní medicínské péče, zohlednila deficit mezi obětovanou mzdou a výškou příspěvku a zrovnoprávnění pozice pečujících při stanovení penzijních dávek. Řada pečujících se natolik identifikovala s povinností péče, že sami zapomínají na sebe a vlastně si ani neuvědomují, že by nějaké potřeby vůbec mohli mít.

  • Co se Unii pečujících již podařilo?

Podařilo se shromáždit skupinu lidí, kterým jde o změny v oblasti problematiky pečujících a definovat základní nejpalčivější potřeby, jejichž naplnění je nutné k tomu, aby se pečující cítili šťastněji a jako platní členové této společnosti.  Soubor materiálů jsme prezentovali na jednáních s vedením MPSV a krajské politické reprezentace. Velmi úspěšnou akcí pro zviditelnění života pečujících bylo vyhlášení vítězů putovní fotosoutěže „Dobré světlo pečujícím, my žijeme!“ v brněnské Café Práh, ze které připravujeme filmový dokument scénáristy Jiřího Vondráka, nad kterou převzali záštitu textař Michal Horáček a Hanka Ulrychová. Spolu s partnerskou Klára pomáhá z.s. jsme se podíleli na uspořádání konference „Zaostřeno na pečující“ na Krajském hejtmanství.

Nepodařilo se nám zatím dostatečně se prosadit v médiích a aktivizovat pečující v ČR. Po dlouhých letech marných bojů jsou smutní, nedůvěřiví, unavení, rezignovaní a apatičtí.

  • Jaké jsou plány na rok 2016?

Nejdůležitější nejbližší událostí v životě Unie je nadcházející celorepublikové členské shromáždění s volbami do představenstva v Brně dne 20. 2. 2016. Shromáždění povede také rozsáhlou diskusi o tom, jaká má Unie být, kam má směřovat a jak svých cílů dosáhnout. Určitě zazní i náměty, jak pečující k naplnění cílů sami pomohou.

Začneme připravovat další ročník fotosoutěže ze života pečujících, pořádat osvětové semináře pro sociální pracovníky, lékaře a chystáme natočit životní příběh patnáctileté vítězky naší fotosoutěže, která od 6 let pomáhá pečovat o svého tatínka. Budeme dále (přes nepřízeň MPSV) hledat cestu k získání statistických údajů o počtu pečujících a struktuře pečovaných. Budeme se snažit zasáhnout do legislativního procesu tak, aby zakotvil existenci pečujících osob včetně práva na odměnu. Zde cítíme největší dluh v postoji společnosti k pečujícím, kteří se starají o blízké s psychickým hendikepem (např. PAS), o osoby s psychiatrickými a tzv. „neviditelnými“ diagnosami.

V roce 2016 budeme usilovně pracovat na programu svépomocné krátkodobé pohotovostní odlehčovací služby (program ZEITBANK – SOUSEDÉ), zajištění 1. střediska respitní služby pro možnost dovolené pečujících bez pečovaných a pro umožnění čerpání zdravotnické a rehabilitační péče pečujících, zřízení půjčovny 1 camperu (obytný vůz) s bezbariérovou úpravou na základě nabídky Handycare Opel a programu zajištění kvality života pečovaných na bázi fideikomisiálních svěřenských fondů ve spolupráci s církevními řády.

  • Co byste vzkázal pečujícím nejen z Jihomoravského kraje?

Nebojte se zapojit, zvedněte svůj hlas, nemlčte, bojujte za svoje práva, změňte sebe a pokuste se změnit život pečujících k lepšímu. Jste důležití, nenahraditelní, zasloužíte si úctu a spravedlnost.

Děkujeme za rozhovor.

Eva Honková | 18. 01. 2016


zpět na kategorii Rozhovory

Diskuze