Donna Williams - Rakovina prsa

Donna_williams_-_cancer_01

20. června 2011 jsem šla na GP díky rostoucí bouli, které jsem si všimla asi 2 týdny zpátky. Pravděpodobně rostla už tak 2 měsíce a první velikost se blížila velikosti mandle, potom dvou, potom tří. Poslali mě na mamogram, naposledy jsem na něm byla před 8 měsíci. Tentokrát mě ovšem diagnostikovali s rakovinou prsa. O týden později přišly biopsie, o další týden pozdě výsledky a o další týden mi byla nabídnuta lumpektomie, kterou 5 minut před operací změnili na mastektomii prvního stupně, se kterou jsem se měla změnit ze ženy s pěknými akorátními symetrickými prsy 14C na ženu s jedním prsem. Zkoumala jsem tetování mastektomií a přemýšlela, jak budu s tímto novým tělem žít.

Všechno moje oblečení najednou patřilo do zcela jiného světa, světa s ňadry, protože jsem věděla, že s povahou mé rakoviny byla vysoká pravděpodobnost, že přijdu i o druhé prso a rozhodla jsem se pro plochý hrudník ve stylu Keiry Knightley a nejít do rekonstrukce nebo implantátů. Dostala jsem mastektomickou podprsenku a prsové formy, ale po emocionální ani mentální stránce to pro mě prostě nefungovalo. Moje mastektomická podprsenka vypadala hrozně ‚lékařsky‘ a já chtěla něco přirozeného. Zkoušela jsem sportovní podprsenku, která by zplošťovala Ruby (pojmenovala jsem své zbývající prso Ruby jako ‚jednoprsá Ruby‘), což jsem upřednostňovala před zdůrazňování či prezentováním mého zbývajícího prsa. Ale většinu času jsem shledávala tyto sportovní podprsenky jako moc těsné okolo paží a pod oblastí prsou. Zkoušela jsem elastické krajky ‚prsní trubičky‘, které byly skvělé, dokud neztratily svoji pružnost. Čím víc jsem se s oblékáním prala, tím víc jsem chtěla svou fyzickou svobodu, komfort, přirozenost a oblečení, které by působilo ‚upřímně‘. Chtěla jsem oblečení, které by podpořilo moji identitu, moji osobnost, ale zároveň sedělo mému tělu. Jeden týden po mé první mastektomii jsem měla novinky. Můj 2.3 centimetrový nádor se ukázal být dlouhý 3 cm a já musela jít na chemoterapii.

Onkolog mi řekl, že v případě sekundární (metastazující) rakoviny je v průběhu 10 letech šance úmrtí 1 ku 4, pokud nepůjdu na chemoterapii a dalších 5 let nebudu chodit na estrogenovou léčbu Tomoxifenem. Řekl mi, že když půjdu na chemoterapii a potom těch 5 let chodit na ten Tomoxifen, mohla bych to snížit na polovinu a mít šanci 1 ku 8 (s tím, že nebyly brány v úvahu mé imunitní nedostatky, které mohly být dosti nepříjemnou ‚divokou kartou‘). Tyto závěry byly založeny na korelaci výsledků výzkumu 4 rysů mého nádoru. Ale já chtěla ještě jiný názor. Abych získala peníze a mohla jít na Oncotype DX test, uspořádala jsem umělecký výprodej. Zmiňovaný test by vzal v úvahu 20 rysů mého nádoru. Můj nádor byl poslán 10 000 mil daleko přes oceán, aby byl rozkrájen a podrobně prozkoumán. Výsledek mého onkologa plně podpořil.

Zasedla jsem k PubMed (vyhledávání citací a abstrakt biomedicínských odborných článků) a četla Quackwatch (americká síť vyvracející podvodné teorie, podvody, mýty aj. týkající se zdraví), kde jsem byla zaplavena guru zprávami odhodlanými mě přesvědčit, že se mohu léčit vílím prachem nebo jejich knihou (20% rakovin se nečekaně zlepší a jejedno jaké kouzlo se použilo či ne, ale 80% se samovolně nezlepší a jeden rychlý pohled na Google obrázky vám řekne, co se stane s těmi kteří se rozhodnou počkat, jestli náhodou nepatří mezi těch 20%).

Chris a já jsme oba podstoupili genetické testování a já si zkontrolovala, jestli mám BRCA geny a jestli nemám být nervózní z dalších důvodů pro zvýšenou šanci rakoviny mé rodiny z matčiny strany. Denně jsem cvičila jógu, chodila na procházky, smála se, milovala, dobře jedla a brala doplňky stravy, které mi schválil můj onkolog.

Začala jsem se starat o zahradu přátelství, dala pryč plevel a objevila růže tam, kde jsem si jich pro předchozí nepořádek nevšimla. Říkala jsem svým přátelům, jak mi mohou nejvíce pomoci (děkuji moji andělé, vy víte, o kterých z vás mluvím). Můj úchvatný manžel Chris a já jsme si užívali každý den a každou oběť, která mi měla oddálit ‚datum exspirace‘. Byla jsem vděčná za naši zdravou lásku a péči, dále jsem konzultovala, žila, milovala, smála se, filozofovala, malovala a psala, i přes svou nemoc. Mluvila jsem s lidmi o tom, jak žádná rakovina, ani žádná rakovina prsa, není ‚přesně stejná‘ jako měla jejich tetička Mary, že i rakovina prsa má svůj vlastní typ buněk, stádia, úrovně, hormonální receptivitu, prognózu, vlastní míru léčby i sociálních a osobních kontextů.     

Postavila jsem se za posvátnost našeho vztahu, až na několik okamžiků narcismu, kdy jsem viděla svou rakovinu jako příležitost k sebe zviditelnění a požadovala podporu svého manžela ve chvílích, kdy on potřeboval mou (er, děkuji drahý, jsme v pohodě ;-)

I když jsem rakovinu porazila tím, že jsem chodila na chemo řezy, do jednoho měsíce od chemoterapie mi začaly vypadávat chloupky a po třech měsících od chemoterapie jsem byla holá od hlavy až k patě. Ztratila jsem své obočí, všechno své ochlupení, moje nehty byly zničené, hnědé a polámané a vypadaly mi všechny vlasy.

https://www.youtube.com/watch?v=q2UTYdWXVcM

Zápasila jsem se všudypřítomnou indoktrinací, že ženská krása se scvrkává na její prsa, vlasy a nehty. Našla jsem si fotografie krásných holohlavých žen a přesvědčila samu sebe, že i holohlavá může být krásná během australského léta a udělala jsem si velkou sbírku romských šátků a funky klobouků, také jsem se naučila vycházet ven s hlavou vztyčenou, i přes svou holohlavost (byli byste překvapeni, jak dobře některé oblečení s holou hlavou skvěle vypadá!). Během mé cesty jsem vytvořila blogy a videa a podporovala řadu dalších žen s rakovinou prsu, které mě kontaktovaly.  

Šest týdnů po poslední chemoterapii jsem měla svou dvojitou mastektomii a nechala svou asymetrickou jednoprsní situaci za sebou. Stala jsem se ženou bez prsou. Rozhodla jsem se, že žádnou rekonstrukci ani implantáty nechci a šla do dalšího života bez prsou.

S každou tělesnou změnou jsem bojovala s výzvou najít v tomto světě symetrického poprsí oblečení, který si očividně nedokáže představit mastektomií poznamenaný hrudník. Také jsem potřebovala oblečení, ve kterém bych mohla relaxovat, jít do postele (po chemoterapii jsem musela hodně odpočívat), ale stále jsem chtěla chodit ven v něčem, v čem jsem se cítila atraktivní. Účty za lékařskou péči a moje neschopnost pracovat způsobila propad našich financí, takže kupování recyklovaného oblečení, které bylo mým koníčkem, se nyní prokázalo jako velmi užitečné (nové masektomie/chemo oblečení se ukázalo jako příliš ‚univerzálním číslem – jedna velikost sedne všem‘ a také velmi drahým). A já si užívala dobrodružství, kdy se moje skříň plnila recyklovaným, přesto funky a přátelsky-masektomickým stylem, který byl ideální pro mé jedno prso. Tak jsem vytvořila další sbírku pro můj nový život bez poprsí.

Mám se dobře, cítím se zdravější než kdykoliv dřív a pokud jde o mě, jsem bez rakoviny do odvolání.

Jestli mi narostly zpátky mé vlasy? A jestli se vrátila moje energie? Tady jsem po 5 měsících od ukončení chemoterapie :-)

https://www.youtube.com/watch?v=q2UTYdWXVcM

 

Zdroj: http://www.donnawilliams.net/breastcancer.0.html

Z anglického originálu přeložila Maria Kokešová

Maria Kokešová | 05. 10. 2015


zpět na kategorii Známé osobnosti s autismem

Diskuze