Judy Endow - Autismus a tvrdohlavost

Judy_endow

24. července 2015

Jsem autistická žena. Po většinu mého života mi lidé říkají, že si myslí, že jsem tvrdohlavá a panovačná. Časem jsem se své chování naučila skrývat, takže už si lidé nemyslí, že jsem tvrdohlavá a panovačná. Pochopila jsem, že vnímáte mou tvrdohlavost jako špatnou věc, tak jsem se to naučila skrývat.

Dnes bych byla ráda, kdybyste pochopili, že to co nazýváte tvrdohlavostí a panovačností je často naším způsobem, jak se vypořádat s naší úzkostí a strachem.

Kdykoliv máme okamžik strachu nebo úzkosti – a že se nám to stává dost často – snažíme se s tím vypořádat. Každý to dělá. Jednou z cest je snaha dostat situaci, která nám strach či úzkost způsobuje, pod nějakou kontrolu. To funguje pro většinu lidí, protože sdílejí sociální cítění a ví, jak situaci dostat pod kontrolu bez toho, aby to ostatní nerozčilovalo.

Tady je příklad:

Představte si situaci, kde se tři přítelkyně rozhodly jít spolu do kina. Jane se nabízí, že Mary a Cathy vyzvedne autem. Obě přítelkyně, Mary i Cathy, však s Jane jet nechtějí, protože už měla díky své neopatrné jízdě několik nehod.

Mary není příjemné s Jane jet. Už jen z pomyšlení na to je nervózní. Děkuje Jane za její nabídku, ale říká, že poblíž kina stejně musí předtím něco zařídit, takže se sejdou až v kině. Mary si pochůzky samozřejmě vymyslela. Nebyla to pravda, ale Mary má sociální cítění, díky kterému nemá skrze podobný typ nepravd výčitky, jelikož díky nim ušetřila Janiny city. Tak se Mary se svou úzkostí a strachem z Janina řízení vypořádala.

Cathy není příjemné s Jane jet. Už jen z pomyšlení na to je nervózní. Volá tedy Jane a vyjmenovává všechny různé body z pravidel správné jízdy, na které si dokáže vzpomenout ještě z dob, kdy se je učila na svůj řidičský test. Cathy trvá na tom, aby Jane tato pravidla dodržovala. Řekla Jane, že kdyby se těchto pravidel drželi všichni řidiči, bylo by mnohem méně nehod. Dále Jane říká, že s ní jako pasažér v autě nepojede, pokud nebude souhlasit s tím, že všechna ta bezpečnostní pravidla, která jí nastínila, bude dodržovat. Tak se se svou úzkostí a strachem z Janina řízení vypořádala Cathy.

Mary i Cathy byly obě z Janina řízení nervózní a aby se jim ulevilo, potřebovaly obě nad tou situací získat kontrolu. Každá zvolila vlastní způsob. Ten Maryn fungoval, ten Cathin ne.

Autisté neovládají sociální cítění, které napomáhá manipulovat tak, aby druhé nerozčilovala. Není to pro ně přirozené. Z toho důvodu většinou náš pokus o ovládnutí úzkosti a strachu univerzální strategií kontroly selže. Ve skutečnosti jsou autisti obviňování z toho, že mají sklony vše příliš kontrolovat, jako by to byla špatná věc!

Když se vrátíme k příkladu, Mary manipulovala stejně jako Cathy. Nicméně Maryino chování by nikdy nebylo označeno za tvrdohlavé a panovačné, zatímco Cathiino by tak bylo označeno okamžitě.

Naše společnost se rozhodla tvrdohlavost a touhu po kontrole považovat za špatnou věc. Většina neurotypických lidí se naučila být tvrdohlavými a panovačnými v sociálně přijatelných měřítkách. Naučili se to ovládat, protože jejich neurologie podporuje automatické sociální cítění, které jim umožňuje jednat tak, aby nebyli označeni za tvrdohlavé a panovačné, přesto že se přesně tak chovají. Lidé s autismem většinou tuto výhodu nemají. Proto se k řešení problému staví jinak. Ale dělají totéž co neurotypický člověk – vypořádávají se s úzkostí a strachem.   

Nesnažím se tu omlouvat nebo upřednostňovat jeden způsob před druhým – pouze vysvětluji, že všichni lidé se snaží tvrdohlavě kontrolovat pro vypořádání se svými úzkostmi. Rozdíl je ten, že neautističtí lidé ví, jak to dělat společensky přijatelnými cestami.

Až příště označíte autistu, že je tvrdohlavý nebo má přílišnou potřebu věci kontrolovat, doufám, že přehodnotíte své uvažování. Mohli byste raději než obviňovat autistu pro špatné chování vidět, že se snaží přijít na řešení, jak zmírnit svůj strach a/nebo úzkost? Mohli byste se k autistovi přidat a pomoct mu rozšířit jeho rozhled v možnostech řešení jeho strachu nebo úzkosti?

Na závěr článku – nikdo netěží z obviňování. Člověk, který je kritizován pro špatné chování se cítí hrozně. Člověk, který kritizuje, se zapříčí a není schopný pomoci vyřešit problém. Nikdo nevyhrává, a přesto v tom pokračujeme, protože od toho můžeme dát ruce pryč a prohlásit, že je to chyba toho druhého – to přeci pak není náš problém!

Zdrojem je blog, kam své články píše sama Judy Endow: http://www.judyendow.com

http://www.judyendow.com/advocacy/autism-and-stubbornness/

Z anglického originálu přeložila Maria Kokešová

Maria Kokešová | 29. 07. 2015

zpět na kategorii Rozhovory

Diskuze