Judy Endow - Autismus a problémy s řečí

Judyendow2300-e1422811404765

21. června 2015

Jsem mluvící autistická žena. I přes to však mám problémy mluvit bezproblémově. Často mám v hlavě něco, co bych s přáteli ráda probrala, předala své myšlenky a nápady na dané téma, ale i když vím, o čem chci mluvit, slova nejsou schopná se přenést do mluveného projevu. Já vím, co chci říct – ta slova jsou v mé hlavě – ale jednoduše je nedokážu říct nahlas.

To mě pro mě často představuje problémy. Například když jsem se svými přáteli, které v oblasti autismu považuji za výjimečné. Většinu času jsem s nimi z nějakého důvodu, takže už máme předem naplánovanou činnosti, tedy na nové myšlenky a úvahy není ani prostor. Jsme všichni velmi zaměstnaní lidé a to jak v našem profesionálním, tak osobním životě. Jen výjimečně je čas se sejít jen tak bez důvodu – a to je chvíle, kdy jsem nejschopnější převést své nápady z hlavy do mluveného slova.  

Protože mluvím – a dokážu mluvit hodně - lidé, kteří mě neznají tak dobře si mé problémy neuvědomují.

Lidé snadno sledují odlišnosti fyzické povahy, jako když má člověk problém projít dveřmi nebo se zasekne v opakujícím se pohybu. Ovšem nikdo už nevidí vnitřní odlišnosti, jako jsou slova, která člověk nedokáže vyslovit nahlas ve chvíli, kdy si přeje je říct. (Endow 2013)

V průběhu let jsem přišla na několik strategií, jako podpořit vyslovení slov v mé hlavě. Důvod proč potřebuji všechny strategie zkoušet je ten, že nikdy nevím, která z nich kdy bude fungovat a někdy, když už myslím, že jsem vyzkoušela všechny způsoby, stále nemám úspěch. Jsou tři hlavní strategie, které mi někdy pomohou nápady dostat z hlavy v podobě mluveného slova.

  • Začít říkat jakákoliv slova. Tohle někdy pomůže, že slova, která chci vážně vyslovit, se zachytnou těch náhodných a pak tak mohou být přenesena z mé hlavy do hlasitého projevu. Když tato strategie nefunguje, alespoň dostanu plusko za to, že „jsem společenská“ – v oblastech, kdy jsem špatně oznámkována, když se pořádně nesnažím.
  • Použít nějaký článek, který má v sobě záchytné body, které mohu použít jako odrazový můstek. Někdy když začnu mluvit o článku, který je nějakým způsobem spřízněný s mými nápady, ty nápady v mé hlavě se toho zachytí a vyjdou z úst. Pokud tato strategie nefunguje, alespoň konverzace byla o něčem novém a zajímavém.
  • Použít psaná slova. Někdy když si ta slova, která chci říct, napíšu, tak když jsem s člověkem, se kterým se chci bavit, mohu se mrknout na obrázek toho kousku papíru, kam jsem slova napsala, a když tohle v hlavě vidím, jsem schopna „přečíst“ ta slova a vnést je do konverzace, kterou chci zahájit. Pokud tato strategie nefunguje, nikdo nemůže nic říct, protože nevidí do mé hlavy, takže nemohou říct, že jsem sociálně „selhala“.

Již jsem o těchto strategiích napsala před dvaceti lety. Bylo to vydané jako báseň v mé první knize Making Lemonade: Hints for Autism’s Helpers (Endow 2006) (Tvorba limonády: Nápovědy pro pomocníky autistů). O pár let později se tato jedna napsaná báseň stala katalyzátorem, který způsobil, že byla napsána zcela nová knížka zabývající se slovy, která se jmenuje Paper Words: Discovering and Living with my Austism (Endow 2009) (Papírová slova: Odhalování a život s mým autismem). Tady je ta báseň. Všimněte si neobvyklého řádkování. Prázdný prostor představuje pauzu, kterou si to někdy vezme, i když píšu, než přijde nové slovo a já ho ta mohu napsat. Jak to čtete, prosím, uvědomte si, jaký dopad mohou mít odlišnosti na jednotlivé autisty, které znáte.

Papírová slova

Papírová slova

                 Mohou být slyšena;

                                 Mluv inkoustem

                                             A řekni je!

           Mluvená slova 

                         Jsou tíživá;

                                      Mohou ji nechat se

                                                    Ztratit     a zamotat.

                        Takže,      pero a inkoust

                                      Jsou její první volba,

                                                    Jak mluvit

                                                                Když nic neříká.

 

          Když se       mluví

                   Dva lidé by měli

                               Střídat své pořadí,

                                          Když mluví.

            Začni slova               teď

             Potom zastav                   a počkej

                          A poslouchej                  nějaké

                                          Komentáře k tématu.

 

Ale,     začít mluvit

             a     zastavovat;

                      a                 sledovat obličeje

                                   je příliš         mnoho

          aby ses udržel             soustředěný

                          když si s někým

                                          povídáš.

 

Takže,                  papírová slova

             Mají přednost.

                      Mluv inkoustem;

                                  Teď je řekni!

                                           Poslouchej lidi

                                                    S inkoustem;

                                                                Se nemůžeš

                                                                          Ztratit nebo             zmást!

Zdrojem je blog, kam své články píše sama Judy Endow: http://www.judyendow.com

http://www.judyendow.com/hidden-curriculum/autism-and-non-fluid-speech/

Z anglického originálu přeložila Maria Kokešová

 

Maria Kokešová | 20. 07. 2015

zpět na kategorii Rozhovory

Diskuze