Můj příběh: Diagnostikována s autistem v 34 letech

Samantha_ranaghan

Od Samanthy Ranaghan

"Celý můj život jsem si myslela, že je se mnou něco špatně. Moje diagnóza mi to vyvrátila. Když jsem se ji dozvěděla, zjistila jsem, že se mnou špatně není vůbec nic… Věděla jsem, že musím být něčím velmi unikátní a můj život se měl brzy změnit. Byly to dva týdny před mými 34 narozeninami, když jsem zaslechla tato slova: „Jsi na spektru.“ Jakmile jsem uslyšela tato tři slova, moje tělo zkolabovalo a já se sesunula mámě do náručí. Moje maminka a nevlastí táta se mnou byly oba v místnosti a já pocítila obrovskou úlevu.

Pamatuji si, jak jsem dva dny po své oficiální diagnóze vyšla po těžké dni z práce a zastavila se uprostřed parkoviště s myšlenkou: „Cítím se normálně. Proč se po všech těch letech cítím konečně normálně?“ Stále se snažím přijít na to, co to všechno znamená. Jediné co vím je, že se konečně cítím úplná, a i když to asi zní zvláštně, že můj život teď dává smysl. Necítím se nemístně nebo trapně. Myslím si, že tím nejdůležitějším faktem je, že to, jak jsem se po celý život cítila, je konečně legalizované. Když lidem řeknu, že jsem vysoce funkční autista, jejich reakce jsou většinou: „Páni, to bych do tebe nikdy neřekl. Nechováš se jako autista.“ A já jim chci odpovědět: „A jak bych se měla chovat?“ Nemůžete někomu říct, že je na spektru jen na základě toho, že se na něj podíváte. Když se lidem snažím vysvětlit, co být na spektru znamená, vidím jejich zvyšující se zájem o to, co říkám, a začínají klást otázky. Odpovídám jim, že to nejlepší co mohu udělat je využít příkladu vlastního života. I když jsem ráda, že konečně vím, že jsem autista, někdy si říkám, jaký by můj život byl, kdybych byla diagnostikována jako dítě, ne ve svých raných 30. Zajímalo by mě, jestli bych byla jako dítě diagnozována stejně? Nemluvila jsem do svých čtyř let a strávila mnoho prvních let na logopedii. Byla jsem vždy citlivá na hlasité zvuky a teď svou zvýšenou citlivost chápu. Nikdo u mě autismus nepředpokládal. Na 7. stupni jsem byla diagnostikována s dyslexií a ve svých raných 20 zase s ADHD. Vtipné je, že jsem se nikdy necítila, jako bych tyto poruchy měla. V průběhu mých dvacátých let jsem se setkala se spoustou terapeutů, které ani nenapadlo, že by šlo o autismus. Bylo to pro mě hrozně frustrující nevědět, proč se cítím tak jinak. Nikdo mi očividně nedokázal poradit.

Když jsem šla ke své poslední terapeutce, byla to moje máma, kdo nás přivedl na myšlenku, že mám Aspergerův syndrom. Někde o tom četla a viděla v několika bodech mou osobu… zejména v sociálních aspektech. Když mě máma k tomu nápadu přivedla, začala jsem pátrat na vlastní triko. Čím víc jsem o Aspergerově syndromu/autismu četla, tím více jsem se v těch slovech viděla. Mohla to být odpověď, kterou jsem hledala celý svůj život? Myslím, že byly dvě věci, které byly proti mně. Ta první byla, že autismus nebyl tak známý, jako je dnes. Ta druhá, že tato porucha byla a stále je více méně považována za chlapeckou záležitost. Zatímco chlapci na spektru měli sklony stát se uličníky, z dívek na spektru zase introvertky a byly označeny za tiché a nesmělé. Což jsem slyšela během celého svého dospívání… že jsem tichá a nesmělá. Neuvěřitelně mě to rozčilovalo. Nyní cítím, že jsem lidmi v mém životě mnohem více pochopena. Každý den zápolím s tím přijít na to, co to vlastně tahle věc zvaná život je jako někdo, kdo je na spektru, ale s podporou mé rodiny a přátel se stávám lepším člověkem. Zrovna nedávno mi někdo velice blízký řekl, jak daleko jsem se za tu krátkou dobu dostala. Stále se snadno cítím frustrovaná z malých věcí, u kterých cítím, že bych je neměla dělat a ze své smyslové citlivosti, ale učím se žít jako žena na autistickém spektru.

Nyní, na své 35. narozeniny a roční výročí od mých diagnostických pokroků, bych nemohla být šťastnější s tím, kdo jsem. Uplynulý rok byl jako jízda na horské dráze, ale teď mohu konečně upřímně říct, že se cítím ve vlastním těle spokojená. Je to báječný pocit!"

Zdroj: https://www.autismspeaks.org/

https://www.autismspeaks.org/sites/default/files/docs/adult_samantha.pdf

Z anglického originálu přeložila Maria Kokešová

 

Maria Kokešová | 28. 04. 2015

zpět na kategorii Rozhovory

Diskuze