Susan Boyle

Susan_boyle_02

21. ledna 2009 – datum, na které skotská zpěvačka Susan Boyle asi jen stěží kdy zapomene. Byl to den, kdy nesmělá zbožná 48letá žena vystoupila na pódium a v momentě změnila celý svůj dosavadní život.

Dětství a školní léta

Susan Magdalane Boyle se narodila 1. dubna 1961 ve vesničce Blackburn v Západním Lothianu ve Skotsku. Její otec, Patrick Boyle, byl horníkem a veteránem z 2. sv. války a její matka Bridget pracovala jako stenografka. Té bylo 45 let, když se jí narodilo nejmladší z devíti dětí, dcera Susan.

Boylovi byli hudební rodinou. Zpívali oba rodiče, matka navíc hrála na klavír a Susan ve zpěvu nalezla zálibu již v raném věku, i když průmyslové městečko s méně než 5000 lidí nebylo zrovna nejideálnějším místem pro kvalitní rozvoj Susaniného jedinečného hudebního talentu.

„Vždycky jsem byla hudebně založená – křičela jsem jako miminko, zpívala jsem s kartáčkem a zpívala si ve sprše.“

Susanin porod byl komplikovaný a ona během něj na chvíli ztratila přísun vzduchu, díky čemuž do budoucna vyrůstala s přesvědčením okolí, že má poruchu mozku, což podporoval i fakt, že měla problémy s učením. Ona sama tuto svou nálepku ovšem celý život pokládala za nespravedlnost. Nakonec se ukázalo, že tato diagnóza byla doopravdy mylná a vyvrátila ji sama Susan, když se v dospělosti rozhodla zajít za odborníkem. Z následných testů vyšlo najevo, že má místo toho Aspergerův syndrom s úrovní IQ v nadprůměru. Sama přiznává, že byla díky svým studijním problémům a vzhledu jako dítě šikanována a ve škole dostala přezdívku Hloupá Susie. Přes všechno se nevzdávala své vášně pro hudbu a už ve 12 letech zpívala ve školních představeních.   

Dospělost a raná pěvecká kariéra

Po škole byla po dobu 6 měsíců zaměstnaná jako praktikanta v kuchyni koleje Západní Lothian. Pak se zúčastnila několika vládních rekvalifikací a dále zpívala pro své potěšení. Často a ráda chodívala do divadla a poslouchala profesionální zpěváky. Právě během představení Bídníků poprvé slyšela svou osudovou skladbu „I Dreamed a Dream“. „Vzalo mi to dech,“ říká. „Bylo to úchvatné.“

Před soutěží Britain’s Got Talent (BGT) se její pěvecká aktivita skládala zejména z působení v lokálním katolickém kostele Panny Marie Lurdské, v místních sborech a z nočních karaoke vystoupení v hospodě Happy Valley Hotel. V r. 1995 se zúčastnila konkurzu v televizním pořadu ITV „My kind of People“, zhruba 13 let před svým vzestupem, kde byl ovšem moderátor Michael Barrymore příliš zaměstnán posmíváním se Susan, než aby si všiml jejích pěveckých schopností. Byla velmi nervózní a měla pocit, že byl její výkon nedostatečný, její bratr byl ovšem přesvědčen, že byla odmítnuta díky svému nekonvenčnímu vzhledu.

V r. 1997 utrpěli Boylovi osobní ztrátu, když zemřel Patrick Boyle. Po jeho smrti Susan své velké sny načas odložila, aby se mohla plnohodnotně postarat o svoji maminku. Matka a dcera, které si byly velice blízké, často mluvily o Susanině možné slávě. Bridget dceru velmi podporovala a pobízela ji k působení v pěveckých soutěžích. „To ona byla tím, kdo mi řekl, že bych měla zkusit Britain’s Got Talent. Společně jsme se na to dívaly,“ řekla později Susan reportérům. „Myslela si, že bych mohla vyhrát.“

Její repertoár v průběhu let obsahoval skladby jako např. „The Way We Were“ či „I Don’t Know How To Love Him“. v r. 1998 nahrála v Heartbeat Studio ve středním Lothianu tři skladby: „Cry Me A River“, „Killing Me Softly“, a „Don't Cry for Me Argentina“. Povzbuzená podporou své matky dala všechny své úspory na zaplacení profesionálního sestřihu a kopií, které následně rozeslala do různých nahrávacích společností, do rádiových pěveckých soutěží a lokálních i světových televizí. Nepřestávala snít svůj sen o dni, kdy svět rozpozná její talent. Sestřih její verze „Cry Me a River“ a „Killing Me Softly“ byly později nahrány na internet až po jejím vystoupení v BGT.

V r. 2000 byla vystavena novému šoku v podobě smrti její sestry Kathleen, která zemřela na astmatický záchvat. Susan to snášela špatně.

V r. 2002 začala brát pěvecké hodiny u učitele Freda O’Neila, aby své naděje na prosazení se ve světě zvýšila. Když Susan vyhrála několik místních pěveckých soutěží, Bridget nepřestávala naléhat, aby se dcera přihlásila do BGT, zariskovala a zkusila zpívat před obecenstvem větším než jejich farnost. Dceřina úspěchu už se bohužel nedočkala. Zemřela v r. 2007, což Susan naprosto zdrtilo. Zanechala všech svých pěveckých aktivit a odmítala zpívat po dobu skoro dvou let. Místo toho žila sama v matčině domku s kočkou Pebbles a svůj čas věnovala dobrovolnictví v kostele, kde se věnovala starším a zpívala naprosto výjimečně.

Britain’s Got Talent

„Vím, co si myslí, ale proč by na tom mělo záležet, dokud umím zpívat? Není to soutěž krásy.“ Susan Boyle – The Sunday Times 

Konečně v r. 2008 ji její bývalý pěvecký mentor O’Neil přesvědčil, aby se zkusila přihlásit do třetí série Britain’s Got Talent. Po značném váhání, kdy svůj plán do BGT vstoupit málem vzdala, jelikož si myslela, že už je na to moc stará (O’Neil prozradil, že Susan se už jednou odhlásila z konkurzu na X-Factor, protože věřila, že jsou lidé vybíráni podle svého vzhledu), se však Susan nakonec odhodlala. Navíc čerpala z přesvědčení, že tímto krokem vzdává hold své zemřelé matce. Dostala číslo 43212. Její vystoupení v prvním kole soutěže, kdy zazpívala skladbu „I Dreamed a Dream“ z muzikálu Bídníci, bylo poprvé, co zpívala před lidmi od doby, co ji Bridget opustila. Záznam 11. dubna 2009 sledovalo přes 10 milionů lidí.

Její skromný zevnějšek a prohlášení, že by se ráda stala profesionální zpěvačkou na úrovni Elaine Paige, okamžitě vyvolal v soutěžním sále mezi publikem i porotci vlnu nedůvěry a téměř všichni vykazovali známky skepticismu až pohrdání. O to větší šok všechny čekal, když v kontrastu se Susaniným prostým vzhledem sálem zazněl její nádherný hlas. Její výkon uchvátil publikum i porotu, včetně amerického producenta Simona Cowella. V momentě kdy dokončila svou píseň, sklidila od většiny hlediště ovace ve stoje. Záznam videa oběhl skrze světová média celý svět a stal se nejsledovanějším videem na YouTube.

Reakce poroty:

Pierce Morgan: „Bez jakýchkoliv pochybností, tohle bylo to největší překvapení, jaké jsem za 3 roky v této soutěži zažil. Když jste se tam postavila s tím drzým úšklebkem a tvrdila, že chcete být jako Elaine Paige, každý se Vám smál. Teď se nikdo nesměje. Bylo to ohromující. Neuvěřitelné vystoupení. Úžasné. Ještě se probouzím z toho šoku. Nevím, co si mám myslet.“ … „To největší ANO, jaké jsem kdy komu dal.“

Amanda Holden: „Jsem velmi nadšená, protože vím, že každý byl proti Vám. Musím upřímně říct, že jsme byli moc tvrdí a tohle je to největší rozčarování vůbec. A musím říct, že to byla naprostá čest Vás poslouchat.“ … „ANO, každopádně.“

Simon Cowell: „Susan, věděl jsem v první minutě, kdy jste přišla na pódium, že uslyšíme něco výjimečného a měl jsem pravdu.“ … „Susan, můžete se vrátit zpět do Vaší vesničky s hlavou vztyčenou. Máte třikrát ANO.“

Po trojitém ANO porotců se stala žhavým kandidátem na výherce soutěže.

Na základě Susanina případu se na veřejnosti v podobě článků v novinách, publicistů i běžných bloggerů rozmohla rozsáhlá diskuze na téma, do jaké míry je posluchač držen ve stereotypu hudebního byznysu produkujícího vizuálně dokonale vypadající instantní hvězdy, a zdali tento vzrůstající důraz na vizáž nabízených interpretů není současně odklonem od skutečné podstaty hudby.

 Deník The Scotsman referoval o Susaniných počátcích úsilí o splnění amerického snu, The Independent přirovnal zpěvaččinu začínající cestu za profesionální kariérou k pokusu s Lisou Doolittleovou, provedeném v My Fair Lady.

Susan Boyle byla sílou reakce naprosto ohromená. Sama Elaine Paige po tomto vystoupení projevila zájem si se Susan zazpívat duet a nazvala ji příkladem pro každého, kdo má nějaký sen. Susanin výběr skladby „I Dreamed a Dream“, ovlivnil i nárůst prodeje vstupenek ve Vancouveru na muzikál Bídníci a producent Bídníků, Cameron Mackintosh, její výkon ocenil jako dojemný, vzrušující a povznášející. 18letá dívka, která byla natočena na záznamu z prvního kola v Glasgow, jak obrací oči v sloup před tím, než začala Susan zpívat, byla následně vystavena agresivní nenávistné kampani, kdy přijímala otřesné virtuální hrozby z celého světa. Brání se tím, že její reakce odráží počáteční vnímání většiny publika.

Susan Boyle dostala přezdívku „Žena, která umlčela Simona Cowella“. V semi-finále vystoupila se skladbou „Memory“ z muzikálu Cats a ve veřejném hlasování obdržela nejvyšší počet hlasů. Postoupila do finále, ale soutěž nakonec vyhrála taneční skupina Diversity a Susan obdržela druhé místo.

Psychické problémy

Komise tiskových stížností byla ovšem znepokojena stížnostmi na zpěvaččino nevyrovnané a nepředvídatelné chování a šířily se spekulace o jejím duševním zdraví. Den po finále byla Susan přijata do privátní psychiatrické kliniky The Prior v Londýně. Talkback Thames napsali, že po sobotním finálovém večeru byla Susan vyčerpaná a emocionálně na dně. Její pobyt na klinice přitáhl pozornost široké veřejnosti a britský premiér Gordon Brown jí sám přál, ať se brzy uzdraví. Její rodina informovala: „To že si za posledních sedm týdnů skoro vůbec neodpočinula, si vzalo svou daň, ale její sen je stále velmi živý.“ Cowell Susan nabídl možnost se vzdát povinnosti jet na Britain’s Got Talent turné. Susan však opustila kliniku tři dny po jejím přijetí a rozhodla se na BGT turné přeci jen vydat. Nakonec se zúčastnila 20 z 24 zastávek. The Belfast Telegraph napsal: „I přes zprávy o jejím podlomeném zdraví a neschopnosti se vypořádat s tlakem z ní vyzařovala sebedůvěra veterána, který se v oboru pohybuje již několik let.“

Aspergerův syndrom

Celý život byla Susan označována za excentrickou osobu. „Lidé mi říkali, že jsem divná.“ V prosinci r. 2013 však konečně pro jinakost a těkavé chování našla vysvětlení. Byla u ní zjištěna porucha autistického spektra, slabá forma autismu - Aspergerův syndrom. Její prudké výkyvy nálad, včetně nepředvídatelných záchvatů vzteku, patří mezi časté projevy její poruchy, se kterými se nyní snaží po diagnostice pracovat.

Mimo jiné Susan dělá velké problémy zvýšená publicita a zájem veřejnosti o její osobu. „Stále cítíte, jak vás sledují. Ale myslím, že už se to zlepšuje.“ A právě díky Aspergerovu syndromu snášela tyto situace a konfrontace s tiskem o to hůře. „Od udání diagnózy jsem se naučila několik strategií, jak se vypořádat s určitými situacemi a nejlepší je prostě odejít.“

Na pódiu žádné problémy nemá. Ty přichází až v zákulisí. „Když zrovna nevystupuji, tak jsou mé problémy horší. Vždycky tomu tak bylo. Ale nyní se s tím učím pracovat a zlepšuji se, protože vím, o co jde. Když cítím, že mě začíná chytat jedna z mých nálad, prostě se zvednu a odejdu.“  Pro Susan je vystupování jako bezpečné útočiště. „Na jevišti se mi to nikdy nestává. Cítím se dobře… I když mám špatný den, jakmile vyjdu na jeviště, stane se ze mě jiný člověk. Cítím se bezpečně. Necítím se tam, jako by mě někdo soudil. Cítím se přijímaná.“

Susan doufá, že z klidu, který cítí na jevišti, dokáže něco přenést i do svého každodenního života. „Chci, aby lidé věděli, jak to je. A že by se nemělo soudit.“ … „Lidé s Aspergerem kolem sebe staví bariéry, protože neví, jak lidem věřit. Snažím se to nedělat. Chci, aby mě lidé poznali.“ „Myslím si, že lidé se ke mně budou chovat lépe, jelikož budou mít větší porozumění k tomu, kdo jsem a proč dělám věci, které dělám.“

"Při porodu se mi lehce poškodil mozek a chci, aby lidé, jako jsem já, věděli, že by neměli nechat, aby jim jejich postižení bylo překážkou. Chci říci toto - Chci své postižení obrátit ve schopnost."

Současný osobní život

Susan Boyle je nyní díky svému velkému úspěchu a slávě velice majetnou ženou, světově uznávanou umělkyní a velice si svou pěveckou kariéru užívá. Vydělávají jí zejména honoráře z jejích úspěšných alb, které tvoří podstatnou část jejího bankovního účtu a příjmy jí tvoří i pořádání živých koncertů. Přesto dala přednost jednoduchému způsobu života před přepychovým. Má dva domovy v rodné vesničce Blackbury, jeden velmi luxusní, ona ovšem zatím upřednostňuje život v domku zděděném po rodičích, kde žije se svou kočkou. Je svobodná, ale sama potvrdila, že nedávno ve svých 53letech začala chodit s jedním americkým lékařem a moc ráda by založila rodinu. Chtěla by adoptovat dítě a dát mu domov a lásku. „Miluji děti, vždycky jsem je milovala, ale nikdy je nemohla mít. Chci tomu malému dát to, co jsem sama mít nemohla“ … „Mám v sobě tolik lásky. Chtěla bych adoptovat dítě, které samo nic nemá, a kterému opravdu mohu něco dát.“

 Vydaná alba

  • 2009 - I Dreamed a Dream
  • 2010 – The Gift
  • 2011 – Someone to Watch Over Me
  • 2012 - Standing Ovation (The Greatest Songs From The Stage)
  • 2013 – Home For Christmas
  • 2014 - Hope

Informace čerpané ze zdrojů:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Susan_Boyle

http://en.wikipedia.org/wiki/Susan_Boyle

http://www.biography.com/people/susan-boyle-454696

http://www.susanboylemusic.com/us/story

http://www.bornrich.com/susan-boyle.html

http://www.people.com/article/susan-boyle-aspergers-autism-tantrums-tour

http://www.express.co.uk/news/showbiz/536093/Susan-Boyle-Asperger-s-syndrome-Britain-s-Got-Talent

Maria Kokešová | 17. 04. 2015

zpět na kategorii Známé osobnosti s autismem

Diskuze