Jak využít výchovných metod sociálních schopností z 50. let, které fungovaly pro mě - Temple Grandin

V%c3%bdchova

Když jsem v 50. letech chodila na základní školu, všechny děti se sociálnímu cítění učilo stejným způsobem. Když jsem byla na návštěvě u kamarádky a dopustila se u stolu nějakého nevhodného chování, kamarádčina matka mě opravila. A tato forma byla všude stejná – doma, u sousedů i ve škole. Všechny opravy probíhaly v klidu. Nekřičelo se, ani neřvalo.

1. Využití výchovných momentů -  Když se dítě dopustí něčeho společensky nevhodného, nikdy nekřičte: „NE, přestaň s tím, nech toho!“ Místo toho jej opravte klidným hlasem. Pár příkladů:

  • Když jsem jedla šťouchané brambory rukama. REAKCE – „Použij vidličku.“
  • Když jsem si otřela pusu rukou. REAKCE – „Použij ubrousek.“
  • Když jsem zapomněla říct prosím nebo děkuji. REAKCE – „Zapomněl/a jsi říct…“
  • Když jsem na někoho vystrčila jazyk. REAKCE – „Strč jazyk zpátky do pusy – je hrubé jej na někoho vystrkovat.“

2. Nejdůležitější schopnosti, které jsem se naučila před 8. rokem

  •  Naučila jsem se s ostatními střídat. To mě naučily stolní hry. Když jsem byla trochu starší, celá rodina hrála karty. A lekce ze střídání hráčů při stolní hře se dá následně aplikovat do rodinných aktivit. Když celá naše rodina šla do kina, musely jsme se sestrou střídat ve vybírání filmů. Totéž se dá použít při vybírání restaurací nebo obchodů, které chcete navštívit.
  • Naučila jsem se říkat prosím a děkuji.
  • Naučila jsem se potřásat rukama a zdravit. Matka a učitelé nám ukázali správnou vzdálenost, oční kontakt a míru stisknutí ruky. Já si tyto schopnosti zdokonalovala jako hosteska, když moje matka pořádala společenské večeře.
  • Poznala jsem hodnotu peněz. Dostávala jsem 50 centů týdně. Chtěla jsem si kupovat věci jako komiksy, dřevěná letadla, papírové draky nebo zmrzlinové špalky. Tohle byly věci, které pokud jsem chtěla, musela jsem si je koupit sama. Stejně jako jsem sama musela vyřídit celý nákup. Když jsem si v obchodě vyřizovala svoje záležitosti, maminka zůstávala stát opodál.  Moje oblíbené letadélko stálo 69 centů, takže jsem musela počkat dva týdny, než jsem si mohla dovolit si jej koupit. Komiksy stály 10 centů, draky a provázky 20 centů. Dnes by ty věci stály víc, ale já se díky těmto svým nákupům naučila uvědomovat si cenu peněz. A také jsem se naučila, že jestli chci letadélko, co stojí 69 centů, musím počkat a našetřit.  
  • Vždy jsem byla podporována v umění. Moji učitelé a matka mě vždy podporovali v kreslení mnoha různých věcí.

3. Nadměrná chvála je špatná – Když jsem byla velmi malá, používali na mně k výuce mluvy metodu Aplikované Analýzy Chování (AACH) a hodně mě chválili. Chtěli mě tak donutit začít mluvit. Mluvit jsem se naučila ve čtyřech letech a metoda AACH byla vypuštěná. V okamžiku, kdy jsem se naučila mluvit, mě i přestali neustále chválit. Pochvalu si schovávali vždy pro něco speciálního jako skutečně krásnou uměleckou práci nebo pěvecký koncert. Za všední činnosti a chování jsem chválena nebyla. Za automatické bylo u dětí 50. let považováno následující (není ovšem možné automaticky aplikovat na neverbální dítě):

  • Včas přicházet k jídlu, na náboženský seminář nebo na školní autobus.
  • Včas být v posteli.
  • Sám se obléct. Předtím než jde dítě do postele, musí si nachystat oblečení, které bude mít příští den. To jsem já začala dělat v pěti letech.
  • Včas vstávat.
  • Být slušný.

Říkání prosím, když jsem něco chtěla a děkování jiné osobě za to, že pro mě něco udělala, se samozřejmě zdůrazňovalo neustále. V několika situacích bylo pro mě „děkuji tiformou chvály. Když mě sestra u jídelního stolu požádala o podání mísy se zelenými olivami a já jí to podala, řekla mi „děkuji“. Proto k efektivní výuce chování dítěte by se měli i rodiče soustředit na své dobré způsoby a říkat prosím a děkuji.

4. Záchvaty vzteku – Když jsem měla záchvat vzteku doma nebo ve škole, za trest jsem se nemohla dívat jeden večer na televizi. Matka a mí učitelé na základní škole pracovali jako tým. Když jsem měla doma záchvat vzteku, zavřela mě matka do mého pokoje a nechala mě se vyřvat. O třicet minut později mě pozvala zpátky mezi ostatní členy rodiny, ale večer žádná televize. Matka to vždycky dokázala vyřešit s nadhledem.

5. Vzdorovité chování – Je důležité se snažit předcházet situacím, kdy se dítě dostane do stavu, když na vše říká NE. Tady je pár příkladů:

  • „Úkoly si můžeš udělat buď po škole, nebo po večeři.“
  • „Můžeš si vzít buď to modré tričko, nebo to bílé.“ Já si mohla vybrat jakékoliv oblečení, co jsem chtěla, když bylo v zásuvce.
  • Video hry musí být omezené na jednu hodinu na den a dvě hodiny na víkend. Když děti nemohou hrát video hry, dejte jim na výběr z jiných aktivity, ze kterých si mohou samy vybrat. Mohou si vybrat mezi hraním venku s draky a letadly nebo rozšiřovat svoji rockovou kolekci. Já i obě moje sestry jsme měly rozsáhlou rockovou kolekci, kterou jsme měly schovanou v garáži. Nebo já třeba strávila hodiny nad experimentováním s designem svých letadel a draků. Dělali jsme spoustu tvůrčích projektů jako abstraktní umění z lepení barvených kousků těstovin na lepenku. A jindy jsme zase, sestra a já, barvily naše trojkolky na zlaté. 

zdroj: http://www.templegrandin.com/

Maria Kokešová | 10. 03. 2015

zpět na kategorii DIAGNÓZA - PAS

Diskuze