10. ROZHOVOR s Mgr. Michaelou Kašíkovou nejen o aktivizačních skupinách s psychologem

12527_281536465368094_8263882422275442515_n

1. Míšo, prozraď nám něco o sobě ?

Jsem psycholog, učitel, bývalý školní inspektor a maminka  dvou kluků, z nichž jeden má poruchu autistického spektra ( PAS), konkrétně Aspergerův syndrom. Asi právě kluci mě naučili radovat se z každé drobnosti, takže jsem bytostný optimista. Věřím, že všechno se dá nějak zvládnout. Původně jsem se chtěla věnovat terapii dospělých, ale stále více se zabývám diagnostikou a poradenstvím pro děti. Taky učím matiku a fyziku, takže docela pestrá práce, která mě opravdu baví.

2. Co Tě spojuje s autismem ?

Poprvé jsem se začala o autismus více zajímat asi před deseti lety, když můj starší syn Tomáš začal mít značné problémy ve škole a všechny běžné postupy a vyšetření selhaly. Hledali jsme důvod jeho neobvyklých potíží a po docela náročných jednáních u něj byl diagnostikován Aspergerův syndrom.  Pro učitele na školách to byl téměř neznámý pojem a tak jsem se této oblasti začala věnovat nejen jako matka, ale i jako pedagog a psycholog.

3. Jaké problémy musíš řešit při integraci žáků s PAS ve vaší škole ?

Na naší škole máme v současné době pouze jednoho žáčka s potvrzenou diagnózou PAS a jeho integrace patří na naší škole mezi ty, které se daří téměř podle učebnice. Tím chci naznačit, že máme v tomto směru štěstí, protože i když se naše škola snaží zajistit integrovaným žákům odpovídající podmínky, ne každá integrace se podaří tak, jak by jsme si my i rodiče přáli.

Největší problém u žáků s PAS je stále diagnostika, zvláště u kombinovaných vad. Stává se, že děti jsou diagnostikovány spíše jako ADHD nebo mentálně postižené, ale autismus, který vyžaduje v přístupu k žákům zcela odlišné metody, v diagnostice chybí. Učitelé jsou pak rozladěni tím, že přes nadstandardní práci s dětmi stále selhávají a integraci považují za nesmyslnou. Také pokud se nám podaří zachytit žáka s podezřením na poruchu autistického spektra, trvá velmi dlouho, někdy i více než rok, než se nám tito žáci vrátí s potvrzenou diagnózou.

4. Modrá beruška bude i díky Tobě realizovat aktivizační skupiny s psychologem, můžeš nám prozradit více ?

Za velmi důležité považuji předávání zkušeností mezi rodiči a odborníky. Pokud jste jen psycholog, ovládáte naučené postupy, diagnostiky a techniky. Pokud jako rodič s dítětem pracujete každý den, intuitivně hledáte cestu, jak svým dětem pomoci. Mám to štěstí, že jako učitel, psycholog a rodič jsem měla možnost všechny tyto postupy skloubit dohromady. Myslím si, že žádný rodič by neměl ve svých problémech zůstat osamocený, aby mu nepřerostly přes hlavu. Obecně platí, že pokud jste v pohodě, můžete svým dětem poskytovat vhodnou podporu. Pokud sami nevíte kudy kam, jak chcete pomáhat.  Aktivizační skupiny mají za úkol nácvik relaxačních technik, snížení zátěže a stresu, ale také poskytnutí odborné podpory i  předávání zkušeností mezi rodiči navzájem.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se.

 

Eva Honková | 06. 03. 2014

zpět na kategorii Rozhovory