CO PRO MĚ ZNAMENÁ ASPERGERŮV SYNDROM?

Albert_einstein

12.8.2013

Pro mě Aspergerův syndrom znamená hodně věcí. Když jsem byla malá, nikdo nevěděl, že nějaký Aspergerův syndrom je, ale jelikož mám i jiné tělesné postižení, tak mi dali jinou diagnózu. Diagnózu Aspergerův syndrom jsem dostala, až když jsem studovala na střední škole.

Aspergerův syndrom mi přináší pozitiva a negativa. Pozitivem je, že se mohu setkávat se stejnými lidmi jako já, že jsem našla mezi nimi kamarády. Ale myslím, že toto postižení má víc negativ, než pozitiv. Na člověku s Aspergerovým syndromem nepoznáte, že je jiný. Ale přitom je to člověk, který nechápe situace, které „zdraví“ lidé berou jako samozřejmost. 
Popíšu, co mi dělá problémy, i když jsou to pro „zdravé“ lidi banální záležitosti, ale pro mě ne. Neumím se orientovat v čase a v prostoru, tak nastává věc jménem plánování a dávání všeho do řádu, protože jinak kdyby se to nestalo, vykolejila bych se z obvyklých rituálů a bylo by mi zle (nejen duševně ale i fyzicky). Rodiče mají se mnou dopředu naplánovaný každý den, aby se předešlo chaosu. Člověk „zdravý“ tyhle změny nevnímá, ale člověk s Aspergerovým syndromem ano. U mě dobře funguje, když si dopředu řekneme, že se bude dít změna a já se na tu změnu připravím, ale musím to vědět předem. 
Když mě rodiče mají odvézt na nějaký kurz, tak se doma řeší logistika, kdo mě tam odveze a kdo přiveze, kdo v kolik má kde být (takový malý dispečink), protože neumím sama cestovat v metru a jiných dopravních prostředcích městské hromadné dopravy. Jsem dospělá, ale v tomto ohledu potřebuji pomoc jako malé dítě. V metru nesjedu jezdící schody dolů, bojím se, tak mi musí rodiče zase pomáhat. Uvedu další příklady. Já mám ještě k těmto problémům malý vzrůst, někteří lidé si myslí, že jsem dítě. Mám kartičku ZTP/P, díky které se mohu posadit na vyhrazená místa. Někteří lidé nerespektují, že mám právo se posadit a myslí si, že mám stát. Někdy se mi stane, že někteří lidé řeknou: „Dítě nemusí sedět.“ A tak jim musím ukázat kartičku. A přitom mám nemocné nohy. Ale někdo to má třeba úplně jinak. 
Další věc je, že člověk s Aspergerovým syndromem nerozpozná emoce. „Zdravý“ člověk se podívá na někoho, kdo třeba pláče radostí, vyhodnotí situaci a řekne si: ,,To je pláč z radosti.“ a už to nijak neřeší. Ale když se podívá na toho člověka člověk s Aspergerovým syndromem, bude ho chvíli pozorovat a přemýšlet: ,,Proč pláče? Není tady přeci nic smutného.“ Nenastane vyhodnocení a bude si o tom dál přemýšlet, co ta emoce asi znamená. U mě je to tak, že se zkouším naučit emoce tak, že se dívám přímo na člověka, který emoci prožívá. Když jsou to emoce jednoduché (smutek, radost atd.), poznám je dobře, ale když to budou spojené emoce, třeba pláč a radost, tak mi to dělá velké obtíže poznat, co je tou emocí myšleno. Často pozoruji různé lidí (nejvíce rodiče), jak se chovají v různých situacích, jak se tváří. Vím, že někdy jim to může být nepříjemné, že je sleduji jako opice v zoo, ale tím se učím. Všimla jsem si, že to hodně štvalo některé profesory ve škole, ale tehdy jsem nechápala, proč se na mě zlobí.
Někdy člověk s Aspergerovým syndromem neumí poznat metafory, rčení a básnické obraty. Tohle člověk „zdravý“ umí pochopit hned. Já se musím na metafory a jiné básnické obraty ptát, co znamenají, a teprve pak to pochopím. Třeba když někdo použil přirovnání „jako koza na ledě“, jsem přemýšlela, ne co ta metafora znamená, ale snažila jsem si představit, jak se ta koza dostala na led a co tam může dělat, nebo „jako trn v oku“ pro mě znamenalo velkou bolest. Když jsme byly v kině s rodiči na filmu Harry Potter a relikvie smrti, Voldemort tam někomu řekl „lže si do kapsy“. Po skončení filmu jsem dlouho přemýšlela, co znamená to rčení, až jsem se zeptala rodičů a oni mi to vysvětlili. Nečtu si poezii, protože jí nerozumím, protože je tam hodně básnických obratů a metafor. Když jsem u maturity rozebírala báseň ze sbírky Květy zla (sbírka se mi líbila), byl to také problém, protože jsem nemohla odhalit ty básnické obraty, ale nějak jsem to nakonec dokázala, dopadlo to dobře.
Každý člověk s Aspergerovým syndromem není stejný a můžeme se lišit. Když v nějakém filmu vystupuje postava člověka s Aspergerovým syndromem, je to většinou matematický génius anebo se traduje, že člověk, když má Aspergerův syndrom, musí umět matematiku. Ale to nebývá pravidlem. Každý, koho znám, je jiný. Někdo má rád technické obory a někdo zase humanitní. Mě osobně matematika nejde a spíše jsem zaměřena humanitně. 
Dívka s Aspergerovým syndromem se zase liší od chlapce Aspergerovým syndromem.  Hodně si vztahuje všechno moc na sebe a přemýšlí, proč ta osoba to řekla a co tím myslela. Jednou mi někdo řekl rčení, které jsem nepochopila, a ptala jsem se sama sebe, proč to řekl, co tím myslel, museli mi to vysvětlit rodiče, že ten člověk to myslel jen obrazně. Uvedu malý příklad. Kdyby někdo řekl: ,,jsi kuňka,“ myšleno, že málo nebo potichu mluvím, probírala bych to a zaobírala se tím. ,,Proč to řekl/a?“ ,,Co tím myslel/a?“  
V poslední době se hodně píše o slavných lidech. Velikáni vědy, například Albert Einstein a Immanuel Kant měli Aspergerův syndrom, měli ale talent. Jeden měl talent na fyziku a druhý na filozofii. Myslím, že všichni lidé s Aspergerovým syndromem mají nějaký talent. U mě je to tvůrčí psaní a literatura a někdo můžeme mít talent jiný, než já, ale musí se rozpoznat a pomoc mu ten talent rozvíjet. Jak jsem už říkala, že člověk s Aspergerovým syndromem je každý jiný, můžeme vystudovat školu podle svých možností a zájmů. Já jsem vystudovala Střední školu knižní kultury v Praze zakončenou maturitní zkouškou a teď chci zkusit studium na vyšší odborné škole. A když si člověk s Aspergerovým syndromem vybere školu, kterou chce studovat, měl by se podpořit. U mě to bylo tak, že jsem si vybrala školy, kterou chci studovat, a rodiče mi ve všem pomohli. 
Závěrem chci říct: s člověkem s Aspergerovým syndromem se můžete setkat kdekoliv, například v práci, ve škole, v obchodě nebo v hromadné městské dopravě. Člověk s Aspergerovým syndrom je stejný jako člověk „zdravý“, ale s problémy, se kterými potřebuje pomoc. 

Autor: Petra Horalíková, mladá žena s AS

Ze zdroje: http://www.twcm.cz/zivot-s-pas/pribehy-lidi-s-pas/muj-zivot-s-pas/104-petra-h-cely-clanek

Maria Kokešová | 12. 08. 2013

zpět na kategorii Rozhovory zpět na kategorii DIAGNÓZA - PAS zpět na kategorii ASPERGERŮV SYNDROM

Diskuze