2. ROZHOVOR s Hedvikou Novotnou - ředitelkou PR agentury

Hn_foto1

1. Kdy jsi se poprvé setkala se slovem autismus a co tě přivedlo k tomu, začít se více o toto téma zajímat?

Nepamatuji si přesně, ale myslím si, že poprvé to bylo ve filmu Rain Man a podruhé ve filmu Mercury. Potřetí to bylo naživo, když jsem viděla projevy tehdy tříleté Lindy, u které byla diagnostikovaná porucha autistického spektra. Tehdy jsem si uvědomila, že příznaky  této poruchy se nedají definovat v pár větách. Každý s diagnózou PAS je úplně jiný. To mě fascinuje a láká zároveň.

2. Proč tě zaujalo rozsáhlé spektrum projevů lidí s PAS?

Právě proto, že každý je jiný. Běžného člověka to může obohatit. Tedy pokud se nebrání a chce být obohacen. Vzpomínám si na rozhovor, který jsem měla s jedním tatínkem dnes již dospělé dcery, u které byl diagnostikován Aspergerův syndrom. Tento člověk mi líčil veselé i smutné příběhy jejich života. Pamatuji si, jak mi popisoval, že jeho dcera byla schopna samostatně cestovat z Brna do Los Angeles s mezipřistáním v Paříži a New Yorku, ale nebyla schopna najít svoji učebnu ve škole v Brně. To, že jsem se začala zabývat problematikou autismu a začala o této diagnóze číst knížky, články a setkávat se se zajímavými lidmi, mě velmi obohatilo. Většina z nás si dokáže alespoň trochu představit problémy nevidomých či neslyšících lidí a nebo lidí na vozíčku. Ale představit si úplně jiný způsob myšlení, jiný způsob vnímání, jiný způsob komunikace a jiný způsob logiky – to už je pro běžného člověka příliš. To, že jsem se začala zajímat o téma PAS mě obohatilo v tom, že se snažím na každého člověka dívat jinak než předtím. Nejen na děti či dospělé s PAS, ale i na všechny ostatní. Když nerozumím jednání jakéhokoli člověka, je dobré dát mu šanci a snažit se pochopit, proč se chová právě tak, jak se chová. Nemálo příkoří je v naší takzvané „civilizované“ společnosti pácháno právě díky nepochopení. Myslím, že nám všem by prospělo více empatie.

3. Zmínila jsi se, že lidé s PAS mají odlišné vnímání okolního světa. Jaká je tvá představa?

To je těžké. Nedovedu si představit, že bych žila obklopená lidmi, kterým pořádně nerozumím a oni nerozumí mně. Australská spisovatelka s Apergerovým syndromem Donna Williams líčí ve svých knihách její pocity. Utkvělo mně v paměti, jak ona sama vnímala barvy. Barvy vidí  trojrozměrně, vnímá jejich hloubku. Některé barvy jsou pro ni jako moře nadýchané vaty, do které se může ponořit. To mě fascinuje. Mimo jiné i proto, že se zajímám o design a k barvám mám blízko. Takže mohu říct, že tomto ohledu Donně tak trošku závidím její vnímání okolního světa :-).

4. Máš vlastní PR agenturu a za sebou několik projektů souvisejících s osvětou autismu. Mohla by ses zmínit o některých akcích z minulosti?

Již několik let spolupracuji s občanským sdružením APLA-JM. Podařilo se nám zorganizovat několik úspěšných akcí, které přiblížily autismus běžným lidem. Dobrý ohlas mělo přednáškové fórum pro lékaře a pracovníky ve zdravotnictví na téma „Jak pracovat s pacienty s autismem“. Vzpomínám i na výstavu výtvarných prací dětí s PAS v Domě Pánů z Lipé či na den plný zábavy v dětském parku Bongo Brno k 10. výročí založení APLA-JM v roce 2012. Letos se moje agentura podílela na technické přípravě a grafických pracech souvisejících s 1. konferencí rodičů dětí s PAS v Brně.

5. Jak jsi se dostala ke spolupráci s Modrou beruškou?

To bylo právě díky přípravným pracem na 1. konferenci rodičů dětí s PAS. Organizátorky akce mě oslovily, protože znaly mou práci z předchozích projektů pro jiné neziskovky. Nemohla jsem odmítnout, protože ráda spolupracuji s nadšenými lidmi pro věc. A ze Šárky, Blanky a Evy nadšení úplně čiší. Takže se už těším, jakým směrem a jak daleko Modrá beruška poletí.

6. Jak daleko a jakým směrem tedy poletí? Jak chceš Berušku podpořit?

Dálka i směr souvisí samozřejmě s nadšením. Přeji si, aby nevyprchalo. Také bych si moc přála, aby zakladatelky fóra práce pro Berušku stále bavila a ony mohly inspirovat ostatní rodiče, předávat jim to své nadšení, sílu a zkušenosti. A teď k druhé části otázky. Vzhledem k mým dobrým kontaktům v korporátní sféře věřím, že se mi podaří chystané projekty Berušky dobře prezentovat před firmami, kterým není sociální odpovědnost cizí. Samozřejmostí je pro moji agenturu grafická i finanční podpora. Těším se na další akce Berušky, na kterých se budu moci v budoucnu podílet.

Děkujeme za rozhovor a příště se můžete těšit na Mgr. Radku Pešlovou - vedoucí poradny NRZP ČR,regionální pracoviště pro Jihomoravský kraj.

 

Eva Honková | 13. 06. 2013

zpět na kategorii Rozhovory

Diskuze